Otázky a odpovědi

Otázky a odpovědi pro MF Dnes, 5.10.2012

1. Jaký je největší problém regionu?

Především je třeba uvést, že regionální problémy je nutné řešit v úzké spolupráci s regionálními politiky. Kromě dopravní situace v Brně a systémového problému českého školství jsou to dvě věci z opačných pólů lidského života. Nedostatek míst v pečovatelských domech i denních stacionářích pro seniory a nedostatek míst v mateřských školách či jeslích.

2. Jak přispějete k jeho řešení?

Díky své nestranickosti mohu o problémech věcně jednat napříč politickým spektrem a být jakýmsi moderátorem této diskuse. Navíc vzhledem k rozsáhlým zkušenostem v péči o seniory a také v organizování pedagogického procesu jsem pro tuto problematiku dostatečně erudován, takže mohu garantovat i odbornou úroveň výše uvedených jednání.

3. Co hodláte v případě, že budete zvolen(a), udělat pro region jako první?

Rád bych navázal na již zahájenou práci, zejména tu z oblasti školství, sportu a životních podmínek seniorů, a také bych velmi rád osobně navštívil regionální politiky, kteří by se mnou mohli spolupracovat na věcech, které tvoří můj volební program.

Zároveň bych oslovil odborníky mimo politickou sféru, kteří by se mohli na výše uvedených projektech rovněž podílet.

4. Jak byste hlasoval(a) o církevních restitucích?

Diskuse o tomto tématu, podle mého názoru, nebyla ještě vyčerpána. Za problematickou považuji tu část restitucí, která se týká finančního odškodnění za majetek, který již nejde fyzicky vrátit.

5. Koho budete volit v prezidentských volbách?

Zatím nemám jistého favorita, uvažuji o dvou až třech jménech, která bych prozatím nerad prozrazoval. Cesta k prezidentským volbám je ještě dlouhá, jsou jistým předělem v naší historii, a proto je třeba svého kandidáta vybírat velmi zodpovědně a obezřetně.

---

Otázky a odpovědi -- různé

Myslíte si, že Vás nezmění případný vstup do politiky?

Když jsem se jako učitel gymnázia na Křenové ulici hlásil do konkurzu na ředitele tehdejšího gymnázia na Lerchově ulici, mnozí kolegové se cítili uraženi představou, že člověk jako já má tu drzost vůbec se o takové místo ucházet…

Když jsem jako ředitel potápějící se „Lerchovy“ (její budova byla zařazena do první vlny restitucí a následně navrácena církvi) přišel s tím, že pro naši školu v Brně postavím novou budovu (první svého druhu po druhé světové válce), sklízel jsem z počátku všude jen shovívavé úsměvy… GML je ale tady a má se čile k světu.

Pokud si někdo myslí, že by mě vstup do politiky spojený s případným senátním úspěchem semlel a změnil, jsem přesvědčen, že se mýlí.

 

Myslíte si, že pokud byste se stal senátorem, budete mít dost času i na vykonávání funkce ředitele školy?

Zní to možná paradoxně, ale jsem přesvědčen, že bych na školu měl víc času než doposud.

Když nepočítám fakt, že senátor má dveře otevřené tam, kde ředitel školy jen venku muchlá čepici, protože jej nepustí dovnitř a pokud pustí, dostane se tam případně až po vynaložení velkého množství času a úsilí, mám za sebou v barvách Gymnázia Matyáše Lercha následující příběh.

Asi tak tři měsíce po nástupu do funkce (1.11. 1990) jsem zjistil, že budovy gymnázia a základní školy na Lerchově ulici jsou zařazeny do první vlny restitucí a jejich staronoví majitelé zde hodlají provozovat vlastní typ školy. Takže „naše“ škola nemá v blízké budoucnosti střechu nad hlavou, a tudíž je odsouzena k zániku…

Nastala nekonečná pouť po úřadech a dalších institucích v Brně.

Nejdříve se hledala možnost přestěhovat gymnázium do nějaké uprazdňující se základní školy a zároveň možnost přestavět pro školní potřebu nějaký jiný vhodný objekt. Po mnohaměsíčním marném shánění a spoustě neúspěšných jednání bylo jasné, že tudy cesta nevede!

Z čirého zoufalství jsme se rozhodli pokusit se postavit novou budovu, která by byla zároveň první gymnaziální budovou pro druhé světové válce, jež v Brně pro tento účel vyrostla. V té době se prakticky všichni tomuto nápadu jen shovívavě usmívali, ale nebylo kam ustupovat...! Následovalo zjišťování, co je vlastně potřeba zařídit, vyřídit a udělat, poté shánění pozemku, shánění peněz (mnozí úředníci mne tenkrát v telefonu poznali již po hlase), pak soutěže na projekt, dodavatele a ještě před tím územní a stavební povolení. Potom samotná stavba... Ještě dnes si pamatuji, jak byla budova zakládána – na pilotech zavrtaných do země – kde byly použity jaké stavební technologie, jak jsem se před zahájením i během realizace průběžně dohadoval s architekty na změnách projektu či jak jsem v gumácích běhal po staveništi a „zatápěl“ stavbyvedoucímu, všechno filmoval…

Po šesti letech práce, kterou bych nepřál ani svému nepříteli, jsme se ale stěhovali z jedné strany Kraví hory na druhou, do nového domova – na GML. Následovaly čtyři roky shánění prostředků na výstavbu tělovýchovného areálu a dva další na jeho realizaci.

Od roku 1990 se rovněž rozjížděl projekt dvojjazyčných gymnázií, který jsme společně s ministerstvem školství, francouzskou stranou a třemi dalšími školami připravovali prakticky od základu – ještě v současné době je dvojjazyčné bilingvní studium bráno jako experiment MŠMT!

Ačkoli naše prima byla třídou s největším převisem uchazečů v České republice, byla jednou (a po několika letech podruhé) zřizovatelem zrušena a bylo velmi (nejen časově) náročné obhájit její holou existenci…

Časem jsme absorbovali několik tříd z jundrovského gymnázia a za pár let na to jsme byli dokonce sloučeni i s celým gymnáziem z Komína (včetně vyučujících a ostatních pracovníků). Bylo nutné především konsolidovat sbor a potom samozřejmě zvládnout administrativní nápor spojený s převodem majetku, organizací provozu atd.

Posledním „stavebním projektem“ měla být curlingová hala, která sice měla vyrůst v areálu gymnázia, ale samozřejmě by sloužila celému městu a vlastně i regionu, protože by byla jedinou svého druhu na Moravě i severním Rakousku (takováto hala je v ČR pouze v Praze).

Po dvou letech práce se mi podařilo dát dohromady zhruba 50 milionů korun, v rekordním čase s architekty vytvořit projekt, vyběhat územní souhlas i stavební povolení a najít dodavatele (v telefonu mne už zase mnozí úředníci začali poznávat po hlase... :-)). Asi týden před zahájením vlastních stavebních prací ovšem vypukla ekonomická krize a zřizovatel prostředky na halu použil jiným způsobem.

Půl roku poté přišlo mé odvolání z funkce ředitele, následné pětiměsíční extrémní pracovní, diplomatické a především psychické zatížení, příprava na konkurz na místo ředitele GML a jmenování zpět do funkce...

V té době jsme také již téměř dva roky měli doma v panelovém bytě mou maminku, která vyžadovala trvalou péči a dozor, ale dokázali jsme se o ni starat až do její smrti, která jí dostihla půl roku před jejími stými (!) narozeninami.

Na pozadí výše uvedeného se mi opravdu jeví slučitelnost funkce ředitele GML a senátora jako procházka růžovým sadem.