Hudba

Maminka i babička mně vždycky tvrdily, že bratranec mé prababičky byl František Kmoch…

Nikdy jsem nepátral po tom, zda je to skutečně pravda, a proč také? Snažit se zničit hezkou rodinnou pověst? Nepátral jsem ani po Kmochovi ani po tom, zda moji předkové z matčiny strany byli Paškové z Vratů a na Vrších; a dokonce ani po tom, zda můj ukrajinský dědeček (pro změnu z otcovy strany) chodil s Nikolou Šuhajem loupežníkem do hospody, protože podkarpatská vesnice, ve které děda žil, se nacházela hned vedle Koločavy.

Od malinka jsem byl přinucen chodit do klavíru, který jsem opravdu z duše nenáviděl, a proto jsem se na něj ani po sedmi letech docházky do „lidušky“ prakticky nic nenaučil. Šedesátá léta byla ovšem „kytarové období“, a láska k tomuto nástroji mi zůstala dodnes.

Písničky jsem začal psát na gymnáziu, ale ty, které se dají poslouchat, pocházejí až z pozdější doby. Na pódiích jsem si zahrál jako folkový písničkář hlavně v letech 1987 až 1989 a největší publikum jsem zažil na závěrečném koncertě Porty 88 v Plzni na Lochotíně, kde se sešlo téměř 30 tisíc lidí. Měl jsem zde možnost vystoupit, protože jsem v tomto roce získal třetí místo v diváckém hlasování autorské Porty.

Jako ředitel GML jsem toho již mnoho nenapsal, ba ani na pódiích nenahrál, protože mi nezbývalo času ani síly...

Plakáty z let osmdesátých:
Přehlídka 87, Folkové prázdniny 87, Porta 88, Folkové setkání 88, Folkový kolotoč 88, Moravskotřebovský bramborák 89.

Písničky (ve formátu MP3):
Festival
Vzpomínání (nový zpěv)
Zas mě tu máš (s kapelou Onen svět)
Synci z Moravy (s Drahošem Hlaváčem a studenty GML)
Na chvíli motýli (nová verze)
Vánoční
Článek z Mladé fronty (02/1988)