Další záliby

Pobyt v přírodě

Vždy jsem měl k přírodě blízko, a to i proto, že jsem vyrůstal na vesnici - v domě, který měl kolem sebe půlhektarovou zahradu, za níž byly další zahrady a pak už jen pole a les, do něhož na horizontu zapadalo slunce.

Tato romantická scenérie byla ovšem posazena do reality spočívající v sekání a sušení trávy, krmení králíků, slepic, koček a psa (husy se naštěstí pásly samy), vyvážení hnoje a v podobných kratochvílích. Samozřejmě půl hektaru zahrady znamenalo rovněž letní česání rybízových plantáží a podzimní sklizeň všeho, co rostlo na spoustě statných stromů, a také odvážení očesaného ovoce do sběrny, ořezávání větví, štípání dříví atd.

Nicméně i přes to všechno jsem se hrozně rád potloukal po lese, přímo hltal knížky o přírodě (E. T. Seton, J. O. Curwood, Jaromír Tomeček…), učil se točit lasem, házet nožem a sekerkou, vázat uzly či rozdělávat oheň bez sirek... Skaut byl pro mne ideální společenství.

Později na gymnáziu i na vysoké škole jsem jezdil, coby pravověrný kotlíkář na vandr a s usárnou na zádech jsem prošel kus republiky. Spaní na holé zemi uvnitř igelitové role mi přišlo zcela normální a stan jsem pohrdavě prohlašoval za vynález pro mastňáky!

Později jsem ale usárnu vyměnil za praktičtější krosnu a stan se nakonec, během přechodu jakéhosi rumunského pohoří, také hodil…

Hodně jsem zpíval a hrál na kytaru, ať již u ohně, v hospodách či po cestě vlakem a potkat partu lidí s další kytarou, přidat se k nim a strávit u písniček pár společných hodin bývalo celkem běžné…

Dnes je samozřejmě vše trochu jinak, ale přesto mi nedělá problém přespat na karimatce ve stanu, sjíždění řeky na kánoi (ne na raftu) považuji za příjemnou romantiku, pravidelné cyklistické toulky kolem brněnské přehrady vnímám jako duševní terapii, táborový oheň s přáteli za očišťující kúru a při hezkém západu slunce často zůstanu stát a chvíli se jen tak dívám…

Chalupaření

Chalupaření je také pobyt v přírodě, ovšem spojený kromě jiného s činnostmi, které musel člověk v mládí dělat z přinucení, a nyní je dělá pro zábavu. Například již zmíněné sekání trávy, štípání dříví, ale především jsou to drobné (někdy i méně drobné) řemeslné práce. Samozřejmě profesionál by vše udělal lépe, ale radost tkví v tom, že člověk něco udělá vlastníma rukama a pak kolem svého výtvoru chodí, prohlíží si jej, okukuje ze všech stran, hodnotí a ve skrytu duše je tak nějak pyšný, že to zvládl sám. Ať již tu fajnovou omítku pěkně rozfilcoval, tu zeď nemá křivou (nebo jen trošku ?), chodníček položil hezky, dlažbu nalepil s rovnými spárami atd.

GML

Skutečnost, že GML považuji za svou zálibu, je dána mimo jiné tím, že jsem školu od základů vybudoval (samozřejmě ne sám) a mám k ní tudíž úplně jiný vztah, než může mít kdokoli jiný. Přátelská a přitom pracovní atmosféra, kterou považuji za jednu z nejcennějších deviz naší školy, mi zde dává pocit radosti z práce dělané pro lidi, které máte rádi, z práce, která -jak věřím - má i smysl. Pocit přátelství, bezpečí a sounáležitosti je zde mezi mnohými kolegy i studenty cítit z úsměvů při náhodném setkání na chodbě, z drobných vtípků, kterými se rádi častují, a koneckonců i ze společných školních a mimoškolních akcí. Pokud tvrdím, že GML je pro mne zázemím, zdrojem inspirace i energie, není to jenom planá fráze, ale prosté konstatování skutečnosti!

Jiné

Rád jezdím na brněnskou přehradu (autem či na kole) a tam pozoruji, jak se během roku mění její tvář…

Rád si povídám s lidmi anebo jen poslouchám jejich rozhovory, ať již je to u piva, ve frontě u pokladny, na zastávce autobusu nebo kdekoli jinde.