|
|||||||||||||
|
HudbaMaminka i babička mně vždycky tvrdily, že bratranec mé prababičky byl František Kmoch… Nikdy jsem nepátral po tom, zda je to skutečně pravda, a proč také? Snažit se zničit hezkou rodinnou pověst? Nepátral jsem ani po Kmochovi ani po tom, zda moji předkové z matčiny strany byli Paškové z Vratů a na Vrších; a dokonce ani po tom, zda můj ukrajinský dědeček (pro změnu z otcovy strany) chodil s Nikolou Šuhajem loupežníkem do hospody, protože podkarpatská vesnice, ve které děda žil, se nacházela hned vedle Koločavy. Od malinka jsem byl přinucen chodit do klavíru, který jsem opravdu z duše nenáviděl, a proto jsem se na něj ani po sedmi letech docházky do „lidušky“ prakticky nic nenaučil. Šedesátá léta byla ovšem „kytarové období“, a láska k tomuto nástroji mi zůstala dodnes. Písničky jsem začal psát na gymnáziu, ale ty, které se dají poslouchat, pocházejí až z pozdější doby. Na pódiích jsem si zahrál jako folkový písničkář hlavně v letech 1987 až 1989 a největší publikum jsem zažil na závěrečném koncertě Porty 88 v Plzni na Lochotíně, kde se sešlo téměř 30 tisíc lidí. Měl jsem zde možnost vystoupit, protože jsem v tomto roce získal třetí místo v diváckém hlasování autorské Porty. Jako ředitel GML jsem toho již mnoho nenapsal, ba ani na pódiích nenahrál, protože mi nezbývalo času ani síly... Plakáty z let osmdesátých: Písničky (ve formátu MP3): Písničky (videa na Youtube): |